Editor prikazoveho radku

Casto se vam stane, ze byste chteli znovu pouzit nektery z predchozich Ex-prikazu. Nebo jej lehce upravit. Zejmena pri ladeni slozitejsich nahrazovacich prikazu je takova potreba takrka bytostna. vim nabizi pomocnou ruku.

Ma totiz vestaven editor prikazoveho radku. Chova se tak, jak jsme u podobnych nastroju zvykli - umi vyvolavat drive pouzivane prikazy, dovoli vam po nich smejdit kurzorem a upravovat je a dokoce dovede i doplnovat nazvy souboru ci jinych objektu.

Zakladnimi nastroji pro pohyb v historii prikazu jsou klavesy [sipka nahoru] a [sipka dolu]. Jejich prostrednictvim muzete vyvolavat starsi ci novejsi prikazy. Kapacita historie je dana volbou history. Napriklad prikazem :set history=50 naridite, aby si editor pamatoval padesat prikazu.

Pokud napisete zacatek prikazu a pak stisknete [sipku nahoru], bude vim nabizet jen ty zapamatovane prikazy, ktere zacinaji vami zadanym retezcem. Tim lze putovani historii podstatne urychlit.

Priklad:
Rekneme, ze konvertujete skupinu souboru z textoveho formatu MS DOSu do Unixu a nemate po ruce nic vhodnejsiho, nez vim. Klasickym postupem je spustit vim *.txt a pro kazdy ze souboru pak provest trojici prikazu
:set notextmode
:w
:n
U prvniho souboru je budete muset vypsat, ale u dalsich pak staci jiz pouha sekvence :s[sipka nahoru] a na prikazovem radku se objevi cely prikaz :set notextmode. Stejneho vysledku dosahnete trojim stisknutim klavesy [sipka nahoru].

V ramci radku se pak muzete pohybovat kurzorovymi klavesami [doleva] a [doprava]. Chovani editoru pripomina vkladaci rezim. Pisete-li viditelne znaky, vsouvaji se do radku, [Backspace] maze znak pred kurzorem atd. atp.

Krome prikazoveho radku muzete stejny editor pouzivat i pro vyhledavane vzory, vyrazy a vstupni radky funkce input(). Kazda z techto ctyr kategorii ma svou vlastni historii a nemicha se s ostatnimi.

Doplnovani

Moc milou vecickou je automaticke doplnovani nazvu souboru, voleb a dalsich konstrukci. Nebudu dlouho chodit kolem horke kase a namlsam vas prikladem.

Priklad:
Zadejte :e (za "e" je mezera) a stisknete [Tab]. Editor pipne a nabidne vam jmeno prvniho souboru z aktualniho adresare. Kdyz [Tab] opakujete, nabizi dalsi a dalsi soubory.

Klavesa [Tab] totiz aktivuje automaticke doplneni prave rozepsaneho slova. vim dovede doplnovat

jmena prikazu
jmena hesel
jmena souboru
jmena voleb

Chova se inteligentne - doplnovane objekty vybira podle pozice, kde se momentalne nachazi kurzor. Napriklad ve vyse uvedenem prikladu byl kurzor na pozici parametru prikazu :e, kterym ma byt jmeno souboru. Proto se nabizely nazvy souboru. Kdybyste misto :e zahajili prikaz :set , nabizel by nazvy voleb.

Kdyz zadate pocatecni znaky, nabizi editor pouze jmena, ktera zacinaji uvedenym retezcem. Vyhovuje-li jedine, bude doplneno. Jestlize existuje nekolik vyhovujicich alternativ, vim pipne (aby upozornil, ze by cosi mohlo drhnout) a doplni prvni vyhovujici jmeno. Pokud vam nevyhovuje, stisknete [Tab] znovu a dostanete dalsi. A tak dale porad dokola.

Klavesou Ctrl-D si vypisete vsechna vyhovujici jmena, takze budete mit prehled. Pomoci Ctrl-N a Ctrl-P muzete poskakovat mezi jednotlivymi moznostmi.

Automaticke doplnovani ve skutecnosti neni pevne svazano s klavesou [Tab]. Napriklad puvodni editor vi k tomuto ucelu pouzival Ctrl-E a stejne se chova i vim, pokud pracuje v (implicitnim) kompatibilnim rezimu. Klavesu, ktera ma aktivovat automaticke doplneni urcuje volba wildchar. Napriklad po provedeni :set wildchar=<F5> bude doplnovat funkcni klavesa [F5].