Graficka verze vim

V operacnich systemech s grafickym uzivatelskym rozhranim (dale jen GUI) je k dispozici i graficka verze editoru. V soucasne dobe existuje pro X Window System v Unixu a pro MS Windows. Prestoze vim pochazi ze sveta Unixu, nutno priznat, ze v soucasnosti (konec roku 1998) je verze pro MS Windows o krok dal. Nektere prvky, jako je panel nastroju ci jednoradkove napovedy pro polozky menu jsou k dispozici pouze zde.

Proc

Proc pouzivat GUI verzi? Asi nejvyznamnejsi vyhodou je plna podpora mysi, kterou muzete presouvat kurzor, vybirat text a provozovat pripadne dalsi cinnosti. Krome toho pribyvaji nektere prijemnosti v ovladani, jako jsou posuvniky, menu a podobne. Mate take podstatne sirsi vyber moznosti pro zvyraznovani syntaxe.

Mys

Podpora mysi je jednou z nejvetsich vyhod graficke verze vim. Nejzakladnejsi pouziti jsou dve: Klepnutim leveho tlacitka presunete kurzor na dotycne misto (je-li v jinem okne, zmeni se aktivni okno). Tazenim mysi se stisknutym levym tlacitkem vyberete vizualni oblast.

Prehmatavani mezi klavesnici a mysi samozrejme zpomaluje, takze pouziti mysi nemusi bezpodminecne v kazdem pripade znamenat prinos. Ovsem pokud provadite sadu stejnych editacnich operaci napr. ve sloupci cisel, muzete jednou rukou ovladat mys a presouvat kurzor, zatimco druhou vzdy v pravou chvili stisknete tecku pro zopakovani predchozi operace. Ubezpecuji vas, ze je to rychle jako blesk.

Chovani mysi lze ovlivnovat radou voleb. Tou nejzakladnejsi je mouse, ktera rika, v jakych rezimech ma byt podporovana. Implicitni hodnotu je :set mouse=a, coz zapne podporu mysi ve vsech rezimech.

Dalsimi volbami jsou mousefocus (zda ma klepnuti aktivovat okno), mousemodel (ridi cinnost praveho tlacitka), mousehide (zda pri psani skryt kurzor mysi) a selectmode (kdy zahajit vizualni a kdy vyberovy rezim).

Vsechny tyto volby lze nastavit soucasne prikazem :behave, ktery komplexne urcuje chovani mysi. Pri :behave mswin bude pripominat MS Windows, zatimco pri :behave xterm Unixovsky xterm. Podrobnosti popisujici cinnost mysi v GUI vam poskytne prikaz :help gui-mouse.

Ovladaci prvky

Cinnost posuvniku vam jiste nemusim sahodlouze vykladat. Najdete je zpravidla na prave strane (ridi volba guioptions), pripadne dole a chovaji se zcela obvykle.

Na ovladani menu neni nic neobvykleho. Ovsem vysledek vas nekdy muze zaskocit. Kazda polozka menu je totiz spojena s urcitou sekvenci klasickych prikazu vim. Kdyz ji zvolite, dotycne prikazy se provedou. Ja osobne jsem smichy malem spadl ze zidle, kdyz jsem v graficke verzi vim 5.0 pro MS Windows zadal "File -> Read" a misto klasickeho dialogu pro vyber souboru se na prikazovem radku objevilo :e a pratelsky na mne pomrkaval kurzor.

V soucasne dobe jiz editor neni tak spartansky. V GUI verzi muzete pred libovolny prikaz, ktery vyzaduje jako parametr jmeno souboru, predradit :browse. Otavre se tak standardni dialog pro vyber souboru a ten, ktery si vyberete, bude predan jako parametr prikazu.

Priklad:
Prikaz

:browse split
vas necha vybrat soubor a nasledne otevre nove okno, do ktereho jej nacte.

Prijemnou vlastnosti menu je, ze si jeho polozky muzete sami definovat. Slouzi k tomu prikaz :menu a implicitni sestavu menu urcuje soubor menu.vim v hlavnim adresari vim. Podrobnosti najdete pomoci :help gui-menu.

Spusteni a inicializace

Najcasteji se graficka verze editoru spousti tak, ze pouzijete jmeno programu gvim. Zbyvajici parametry a volby zustavaji stejne, takze napriklad editaci souboru index.html v grafickem rezimu zajisti prikaz

gvim index.html

Pokud vim spustite normalne a terpve pozdeji si vzpomenete, ze byste chteli radeji jeho grafickou podobu, muzete do ni prejit prikazem editoru :gui.

Ve vetsine systemu samozrejme pripadaji v uvahu i dalsi zpusoby. Napriklad si na pracovni plochu posadite ikonu gvim a pretahnete na ni soubor, ktery ma byt editovan. Nebo si gvim zapracujete do menu nabizenych programu. Inicializace grafickeho prostredi probiha po standardni inicializaci editoru. Chova se dosti podobne a postupuje v nasledujicich krocich:.

Nejprve se nacte definice hlavniho menu. Standardne je obsazena v souboru $VIM/menu.vim. Konkretni umisteni vam prozradi prikaz :version. V Unixu pak nasleduje globalni definice vlastnosti grafickeho rezimu podle souboru $VIM/gvimrc.

Dalsim krokem je hledani uzivatelske konfigurace grafickeho rezimu. Hleda se na techto ctyrech mistech:

v promenne prostredi GVIMINIT
v souboru $HOME/.gvimrc
neni-li v MS Windows nastavena promenna prostredi HOME, zkusi $VIM\_gvimrc
nenajde-li _gvimrc, zkusi .gvimrc a naopak

Prvni nalezeny pouzije, ostatni ignoruje.

Je-li zapnuta volba exrc, podiva se jeste po souboru .gvimrc v aktualnim adresari.